NÁŠ TÝM
V prvních dnech válečného konfliktu jsme se spolu s mým mužem Martinem rozhodli, že nabídneme prostory bývalé ubytovny SK Meteor lidem prchajícím před válkou. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. Naši příbuzní, kamarádi, známí a i úplně neznámí lidé nám pomohli uvést budovu do provozu a přivítat první rodiny. Byly to emočně silné příběhy, chvíle, kdy nepřemýšlíte, kolik jste za ten týden naspali hodin. Vidíte reálné lidi, kteří před vámi stojí v březnu v županu, žabkách a s igelitkou. Vyčerpané maminky a děti, které okamžitě usnou vsedě v rohu recepce, zatímco vyplňujete s jejich mámou a babičkou potřebné formality. Podpora lidí okolo byla obrovská, a i díky ní je ubytování a pomoc, kterou zejména ženám a dětem poskytujeme, stále ještě možná.
Teď už jsme víc v klidu, stabilně máme do stovky ubytovaných, kterým nabízíme psychosociální služby – tzn. pomáháme jim se postavit se na vlastní nohy a opustit naše služby co nejdříve. Není vše zalité sluncem, samozřejmě řešíme i nepříjemné situace s konkrétními jednotlivci, bojujeme o finanční udržitelnost projektu. Převažuje ale dobrá zkušenost s ukrajinskou komunitou. A říkám si, že když bych někdy musela s igelitkou opustit domov, budu vděčná za přístřeší a solidaritu, kterou ukázali naši lidi. A to mně tak celkově dává smysl. Proto tu jsem.
Jmenuju se Taša, žiju v Čechách více než 6 let. Původem jsem z Ruska a upřímně řečeno - teď nevím, jestli se mám toho stydět a nic o tom neříct nebo ne, ale je to tak jak je... Jsem učitelka matematiky, teď bývalá učitelka, protože povolání se vzdala abych mohla pomáhat. V Meteoru pro Ukrajinu pracuju skoro od začátku války. Dělám v podstatě všechno: tlumočím schůzky, překladám dokumenty, hodně pracuju s komunitou, podporuju lidi psychologicky, organizuju různé akce pro děti atd. Práce je náročná, ale mě hodně baví. Mám ráda všechny naše ženy a děti, a jsem vděčná jim a Veronice, že můžu takhle pomáhat. Proč to dělám? Protože neumím si představit, co bych jiného teď mohla dělat. Protože nic jiného teď se mi dělat ani nechce. Protože pro mě teď neexistuje žádná jiná možnost, jak zůstat člověkem aspoň ve vlastních očích.
Do projektu jsem skočil rovnýma nohama, nicméně zatím přežívám bez zlomenin. Na pozici koordinátora jsem nastoupil zkraje dubna a za těch několik měsíců, co zde působím, jsem se několikrát přesvědčil o tom, že zde práce může být velmi různorodá – od reakcí na dotační výzvy a psaní novinových článků, přes organizaci komunitních setkání a výletů pro děti, až po výměny žárovek a montování nábytku. Kombinace této pestrosti pracovní náplně, vysokého množství vykonaného dobra a toho nejmilejšího pracovního kolektivu pod sluncem, pro mě dělá z každé návštěvy hostelu milý zážitek.
Dlouho jsme hledala práci, kde bych mohla využít svoje všestranné zaměření a to mi umožnuje právě práce v Meteoru. Jako moji kolegové se věnuji koordinaci projektu a k tomu se ještě věnuji PR, správě sociálních sítí a do budoucna také fundraisingu a když je potřeba mohu navíc vzít do ruky také foťák. Navíc mám za sebou studium humanitních věd a před sebou studium Sociální práce a psychoterapie, takže myslím, že budu mít skvělou příležitost jak propojit teorii s praxí.
+420 739 850 220
meteor.recepce@gmail.com
U Meteoru 29/3, 180 00 Praha 8-Libeň